Jak efektivně pracovat s francouzskými partnery

22. januára 2025by Restartup

Francie… Pro někoho země sýrů, vína a melodického jazyka, pro jiné symbol maturity z interkulturní spolupráce. Francouzské umění užívat si život, šarmantnost, chápání oběda jako společenské události a důraz na dlouhodobé vztahy na straně jedné, nespolehlivost, nedochvilnost, arogantnost a celkové neporozumění české kultuře jako obrácená strana mince.

Jaká je realita? Výše uvedená klišé jsou velmi často vyvracena v první minutě setkání s francouzskými spolupracovníky. Čím dál tím více Francouzů, přichází na čas setkání o pět minut dříve, mluví plynně anglicky a dvouhodinovou pauzu na oběd považuje za přežitý stereotyp… Podobně i ne všichni Češi pijí pivo, pojídají knedlíky s vepřovým a zelím a v obchodech nemusíte vždy narazit na nepříjemný neusměvavý personál, tj. na charakteristiky, které si Francouzi vybaví jako první dojem z České republiky.

Narozdíl od výše uvedených stereotypů se již několik let na našich interkulturních trénincích potvrzuje, že existuje několik hlavních oblastí, které jsou pro česko-francouzskou spolupráci rizikové. Odlišné vnímání času, mající za důsledek francouzský tolerantnější přístup k termínům, chápání konfliktu a otevřené konfrontace jako výzvu a příležitosti získat nové informace, větší důraz na osobní kontakt a dlouhodobé vztahy – jsou příkladem oblastí, ve kterých manažeři pociťují největší kulturní odlišnosti. Vysoké sebevědomí, národní hrdost a výchova k silnějšímu individualismu pak doplňují mozaiku odlišností v národních mentalitách.

Jedním z nejčastěji uváděných bodů v rámci problematických oblastí česko-francouzské spolupráce je odlišný způsob komunikace. Zatímco pro Čechy je přirozená v porovnání s Francouzi komunikace více zaměřená na explicitu – preference přesného zadání a ujasnění detailů, pro Francouze může být příliš podrobná komunikace ohledně zadání určitého úkolu iritující. Dochází tak k mnoha nedorozuměním, u kterých je těžké odhalit jejich původní příčinu – odlišný způsob chápání komunikace. Na interkulturním tréninku jsme nedávno řešili vleklý konflikt mezi českými zaměstnanci v Praze a jejich francouzskými kolegy ve Francii z francouzské výrobní společnosti, jejíž pobočka sídlí v Praze. Čeští manažeři se po jedné z telekonferencí s francouzskou stranou snažili doplnit si nejasné zadání z francouzské strany ohledně nového výrobního projektu. Zvolili nejrychlejší a pro ně nejefektivnější cestu – email. Vzhledem k tomu, že se jim dlouho nikdo neozýval, poslali několik nových emailů, nedostali však žádnou odpověď. Teprve po několika dnech dostali vágní, pro ně nic neříkající odpověď, ve které se francouzští kolegové odvolávali na potřebu získat více dat, poté teprve budou moci odpovědět na český dotaz. Česká strana, tlačena termíny ze strany zákazníků, odpověděla strohým emailem, ve kterém kritizovala francouzský přístup k problému. Reakcí bylo ticho z francouzské strany. Jak danou situaci vnímali francouzští manažeři? Zatímco Češi volili písemnou cestu komunikace a snažili se získat co nejvíce informací, pro Francouze by bylo příliš podrobné zadání při delegaci daného úkolu znamením podceňování druhé strany – v implicitní komunikaci se počítá se čtením mezi řádky, a to důležité velmi často nemusí být cíleně řečeno. Domyšlení a nalezení vlastní cesty je součástí nepsané domluvy, pokud je potřeba něco osvětlit, vždy se počítá raději s osobním kontaktem, nebo alespoň telefonickým rozhovorem. Email je volen až jako poslední možnost, navíc otevřená kritika touto cestou může být pro Francouze velmi iritující.

Další citlivou oblastí, která často trápí české manažery, je rozdílný způsob, jakým jsou naše kultury zvyklé směřovat ke splnění určitého úkolu. Příkladem mohou být česko-francouzské porady, které bývají pro české manažery symbolem rozvleklosti, chaosu a frustrace – kromě setkání s francouzskými kolegy se z českého úhlu pohledu nic neprobralo, navíc závěr a vyústění porady je často ve ztracenu. Francouzské porady neslouží k rozhodování, ale zejména k posilování osobních vazeb, ke vzájemnému setkání a vyjádření svého názoru. Vzhledem k francouzskému globálnímu strategickému myšlení a orientaci na vztahy je před finálním rozhodnutím potřeba projít z francouzského úhlu pohledu veškeré možné alternativy, a tudíž i oblasti, které s daným problémem zdánlivě nesouvisí. Přesná struktura porady a pevné body programu pro Francouze mohou představovat omezování v kreativním myšlení a mohou navodit pocit svázanosti.

I přes kulturní odlišnosti, které jsme zde zmínily je vždy je lépe se soustředit na individualitu a konkrétního člověka, kterého máte před sebou. Hlavní výbavu pomyslné krabičky první záchrany v česko-francouzské obchodní spolupráci pak tvoří partnerské a sebevědomé jednání, perfektní příprava na jednání, vizitky ve francouzštině a znalost alespoň pár základních vět ve francouzštině, popř. přítomnost tlumočníka a hlavně nadhled, trpělivost a ochotu udělat první krok ke vzájemné spolupráci z Vaší strany.

Mgr. Jana Bilíková, Časopis Moderní řízení, Economia, leden 2013