Nemáte lidi? Učte se od nizozemského farmáře

Věděli jste, že Nizozemsko je druhým největším vývozcem zemědělských produktů, hned za USA? Cože, tenhle prcek o poloviční rozloze než Česko?

Farmář z Vysočiny musí krčit čelo při přemýšlení, čím to kruci může být. Ne, nemají lepší půdu. Ani větší traktory. Ani nepoužívají víc hnojiva nebo herbicidů. Naopak, klidně i o 90% méně. A už vůbec nemají levnější pracovní sílu.

Co Holanďané mají jsou data a mazlivý individuální přístup. Šťastně rostoucí salát si zažívá komfort cílené zálivky, kterou řídí sonda zapíchnutá hned vedle jeho kořenů. Která také měří chemické složení a podle toho dávkuje výživné látky. Ani moc, ani málo. Být salátem, moje ego by se tetelilo radostí. Jsem Salát! Žádný příslušník anonymní masy, mám svoji adresu v sektoru BB3123. Můj farmář mě zná jménem. Má mě rád. Na severním konci pozemku sice rostou větší bráchové, ale můj pečovatel tvrdí, že to nevadí. Že na tomto kousku málo bonitní půdy ze mě dostal maximum. Které je i tak mnohem větší, než vykouzlí masový zemědělec kdesi na úrodné černozemi. Pro kterého je salát prostě hektar osiva a ne tisíce jedinečných individualit s různými potřebami.

Ano, kvalitní lidi nejsou. Na trhu práce se povaluje zbytková masa problematických jedinců, kteří vlastně ani nechtějí pracovat. A taky jich máme spoustu takových ve firmě a nejlepší, co se s nimi dá dělat, je vyhodit. Přesně takto myslí stepní farmář. Aby zvýšil produkci, potřebuje více zdrojů. Nakoupit víc půdy, rozlít víc herbicidů. A když to není možné nebo to ekonomicky nevychází, svede to na nefér dotace a globální nespravedlnost.

Nizozemský inovátor začne měřit, v čem se ta masa liší. Až na úroveň jednotlivce. Bude přesazovat, kombinovat živiny…. Ne, neudělá ze všech supermany. Ale dostane se za daných podmínek na hranici možného. Protože umí pracovat s detailem a informacemi, bude mu stačit desetina vody a zlomek chemie.

Firmy, které dnes mají našlápnuto, pochopily, že málokdy jsou v pozici prospektorů, kteří objevili zlatou žílu. Jejich inovativní byznys spočívá v nalezení příležitosti tam, kde to jiní vzdali. Protože už nestačí párkrát kopnout. Trendem je schopnost procedit big data a najít v nich zlomky, které se netřpytí na první pohled. Předstihnout konkurenci nikoliv o parník, ale desetiny procent. Které ve finále rozhodují o úspěchu. O nastupující AI a nutnosti precizní optimalizace dnes málokdo pochybuje. Jen ještě nevidíme, že stejné nástroje budeme muset použít na práci s lidmi.

Chyťte se za svůj manažerský nos, jestli jste schopni rozdělit tým podle jemných odstínů a hrát s každým jedinečnou hru individuálního přístupu. Jestli dokážete z průměrných udělat vynikající a z podprůměrných vybrat ty, kteří se aspoň o kousek zlepší a udělají nakonec celkem přijatelnou práci. Víte, jakou kdo potřebuje zálivku a čím jej přihnojit. Nebo to berete jako prvobytně pospolný obdělavatel všem stejnou mírou a křičíte po vašem HR, ať seženou lepší lidi, vyšší mzdy a úplně nové, fungující benefity.

Zdá se to náročné? Máte pravdu. Jenže situace se nezmění. Nejspíš nezbývá než učit se people management 4.0.

Filip Kvapil